Nový jezdec týmu Janík Motorsport - David Dědek


 Tým Janík Motorsport má pro sezónu 2019 nového jezdce. Tím se stává David Dědek. Známý vrchař a milovník Alfy Romeo. David Dědek se v sezóně 2019 zúčastní se svým vozem Alfa Romeo 147 ve skupině A-2000 kompletního Mistrovství Evropy pod hlavičkou našeho týmu Janík Motorsport.

 Jeho program doplní také aktivity na okruzích. Kdy s našim týmem bude intenzivně testovat a připravovat se na další krok ve své závodní kariéře. V průběhu sezóny tak bude možnost Davida Dědka vidět na našich akcích za volantem Norma M20FC.

 A jak celou spolupráci vnímá David Dědek? Na to jsme se jej zeptali v rozhovoru.

 

Davide, jak jsi se dostal k motorsportu a automobilovým závodům?

 Od dětských let jsem byl dost živé dítě, rozhodně se nedá říci, že bych byl studijní typ. Pohyb, sport, soutěžení, manuální práce v dílně, ale hlavně adrenalin v krvi bylo to co jsem od mala k životu potřeboval. K motorsportu, nebo spíše k závodům v autech jsem se dostal poměrně pozdě a dá se říci, že náhodou. Závodění na motorkách či v autech a vzduch s vůní spáleného benzínu byl pro mě vždy velikým lákadlem, ale dlouhou dobu jsem s tímto sportem přicházel do styku pouze jako divák. Vyrostl jsem v Brně, od dětských let jsem na auta i motorky s rodiči chodil pravidelně na starý „Masec“ a tam to začalo. Neměl jsem možnost začít od motokár. V tomto směru jsem neměl žádnou pomocnou ruku, která by mě k motorsportu vedla.

Od doby, kdy jsem uměl vzít něco do ruky jsem byl veden dědou k leteckému modelářství, což byla kombinace zdokonalování se v oblasti manuální zručnosti, trpělivosti a zároveň i sportovních výkonů a samozřejmě tolik již pro mě důležitého závodění. Několik titulů, tenkrát MČSSR v letecké modelářství bylo do budoucna velkou a asi celoživotní zkušeností.

Pokračoval jsem plaváním v RH Brno, atletikou ve Zbrojovce.

Opravdové závodění pro mne začalo na dvou kolech, a to v cyklistickém oddílu Favorit Brno. Primárně jsem se věnoval dráhové a silniční cyklistice. Počínaje žákovskými kategoriemi, dorostem v tréninkovém středisku mládeže, přes středisko vrcholového sportu do kategorie mužů, kde moje závodní kariéra z vážných zdravotních důvodů skončila a vojnu v Dukle Praha jsem měl možnost strávit díky svým technickým dovednostem jako mechanik a u závodů a party dobrých kamarádů jsem měl možnost zůstat.

K autům a motorsportu jsem se vlastně dostal ze dvou důvodů. Jedním byly zdravotní důvody, tím i nenávratný konec vrcholové cyklistiky. Druhý důvod byla koupě první Alfy Romeo. Její renovace a pozdější práce automechanika nadšence u kamaráda,  který mě k závodění v autech, tak trochu přivedl. Motorsport je o čase a financích. Ani jedním jsem v té době nedisponoval. Pár let jsem u něho chystal auta na vytrvalostní závody. Čirou náhodou Alfy Romeo. Stalo se, co mělo a já jsem dostal neodolatelnou nabídku - za to co odpracuješ a vyrobíš můžeš závodit. V té době se začaly pořádat vytrvalostní závody na okruhu „Le Brno a Le Most“ a moje volné odpoledne a víkendy byly vyřešeny.  Prvním seznámením se závoděním na okruhu byly vytrvalostními závody.

Tak to vypadá na pěkně dlouho kariéru, jak dlouho již vlastně závodíš?

Od roku 2005, což je 13 let. Začalo to prvním závodem 6H LE MOST. V roce 2006 jsem už absolvoval celý seriál LE s vlastním vozem Alfa Romeo 75 3,0 V6 a ve vlastním týmu 2D&S MOTORSPORT. Účast ve vytrvalostních závodech jsem opustil až v roce 2010.

Vytrvalostní závody byly pro mě od doby, kdy jsem poprvé jako dítě viděl kultovní film LE MANS, vždy asi tím nejvíc v motorsportu. Stejně jako závodění mám rád techniku, stavbu aut a přípravu na závody. Vytrvalostní závody jsou o pečlivé přípravě, trpělivosti a týmové spolupráci, a to mně baví. Nejlepší škola a první splněný sen.

V roce 2011 nastal čas na změnu. Na kopce jsem vždy jezdil jako divák a lákaly mne stejně jako vytrvalostní závody.  Auto z okruhů se upravilo na kopce kategorie historiků pro seriál BERG CUP a po té seriál MAVERICK EUROCUP.

Po malé přestávce, kterou jsem si v rámci možností krátil účastí v různých týmech a seriálech vytrvalostních závodů motokár jsme na sezonu 2015 připravili nový vůz Alfa Romeo 156, se kterým jsem úspěšně absolvoval dvě sezony.

Pro rok 2017 jsem pořídil nový vůz Alfa Romeo 147 2,0 TS pro skupinu A-2000, se kterou jsem v seriálu MČR zvítězil.

 

V loňské sezóně 2018 si startoval premiérově v kompletním FIA European HillClimb Championship, jak jsi tuto sezónu prožil?

Ano, startem na FIA European HillClimb Championship se mi splnil další sen v mé cestě závoděním a motorsportem.  První rok jsem absolvoval i díky nabídnuté spolupráci s týmem Ennoble Racing team Petra Vojáčka, za což musím poděkovat. Záměrem bylo absolvovat jak seriál MČR, tak kompletní FIA European HillClimb Championship. Plány byly velmi optimistické. Díky velké havárii na portugalské Falpeře jsem z pěti následujících závodu musel odstoupit. Nejel jsem na jistotu, chtěl jsem vyhrát. Podmínky z pohledu počasí byly velmi nestálé, ale trať mi neskutečně seděla, cítil jsem se po trénincích s výbornými časy velmi jistě. V kritické části byla už trať mokrá já jsem počítal na slickách pouze s vlhkem, nebyl čas na změnu tempa. Byla to zkušenost, moje první velká rána. Jednou to přijít muselo, naštěstí se nikomu nic nestalo. Vyděšené výrazy diváků pár metrů za svodidly na mně působily jako děsivá noční můra. Když jsem se probral vedle svodidel byl jsem rád, že to dopadlo takhle. Já jsem z havárie vyšel zdravotně dobře, to samé se  ale nedalo říci o Alfě Romeo. Bezprostředně po havárii to vypadalo, že je auto na odpis, ale díky šikovnosti mechaniků bylo vše opraveno. Havárie mě nijak neodradila, za chybu jsem si to nedával, jen jsem byl prostě na té vodě moc rychlý, mohlo to dopadnout jen hůř. Vždy když jdu na start, nestačí mi, abych tam vyjel rychle, musím tam být prostě nejrychleji.  

Do sezony jsem se zapojil ve druhé polovině závodem ve slovenské Dobšiné. Dvouměsíční výpadek udělal svoje. Nedůvěra k oživenému vozu a ve svoje schopnosti se naštěstí po tréninku rozplynula a při závodních jízdách došlo ke zlepšení časů proti sezoně předchozí. Zbývající část seriálu proběhla bez větších problémů, až na poslední závod v chorvatském Buzetu, kde nevydržela převodovka a po druhém tréninku pro nás vše skončilo.

Sezona 2018 byla z pohledu evropského šampionátu pro mě nová,  včetně většiny tratí a místních zvyklostí. Většinu tratí jsem se letos učil, hledal maxima a správné nastavení podvozku. Stejné to bylo se správnou délku převodů, nadívané on-boardy klamou.  Konkurence je ve skupině A velmi nabitá a velmi vyrovnaná. Jsem rád, že jsem se proti konkurenci i s výrazně starší technikou a nedostatkem zkušeností s pro mě novými tratěmi neztratil. Celou sezonu jsem se pohyboval na předních místech s velmi slušnými časy. Díky výpadku pěti závodů a bodové ztrátě jsem již neměl šanci zasáhnout do předních příček celkového pořadí, ale 13. místo v kategorii 1 a 6. místo ve skupině A hodnotím positivně.

V rámci seriálu MČR výpadek a bodová ztráta nebyla tak velká. Díky vítězství na všech závodech, které jsem absolvoval, jsem obhájil mistrovský titul ve třídě A-2000 a ve skupině  A, celkové  2. místo.

Když budu letošní sezonu hodnotit, tak musím říci, že i přes neplánované problémy dopadla dobře a jsem spokojený, zároveň jsem ukázal konkurenci, že se mnou musí pro sezonu 2019 počítat.

Krásnou třešničkou na dortu byla reprezentace České republiky na říjnovém závodě MASTERS v italském Gubbio, kde jsem se v kategorii A umístil na 4. místě.  

Do letošní sezóny jdeš ve spolupráci s týmem Janík Motorsport. Jak došlo k uzavření této spolupráce a jaké máš očekávání a cíle v sezóně 2019?

Jednání o možné spolupráci proběhlo už koncem loňské sezony. Vážně uvažuji ohledně závodů do vrchu a sezonu 2020 o přestupu do kategorie formulových vozů. Tým Janík-motorsport má velké zkušenosti s těmito vozy a zpočátku to byl hlavní důvod oslovit ohledně testování právě tento tým. Možnost další spolupráce naznačilo posezonní testování na Autodromu v Brně s vozem Norma M20 FC. Doposud jsem závodil pouze s cestovními vozy, tak to byla pro mne nová zkušenost. K tomuto testování jsem přistupoval s velkým respektem a bez větších očekávání ohledně zajetých časů. Testování mělo být pouze seznámením s tímto typem vozu a mělo pocitově naznačit možnou cestu jakým směrem se dále ubírat z pohledu závodů do vrchu. Otázka byla, jak se budu cítit v otevřeném voze a jak velkou změnu budu muset udělat v myšlení a zda toho budu schopen (zjednodušeně řečeno, zda na to mám koule). Testování dopadlo dobře, zajeté časy naznačily, že je pro mě smysluplné jít touto cestou, která nebude jednoduchá, ale zajímavá, plná nových očekávání a posouvání svých limitů. Nejen na základě zkušeností a dosažených časů prvního testování jsme se dohodli na další spolupráci, což bude testování na okruzích s tímto vozem. Během tohoto ročního testování je cílem maximálně přiblížit limity jezdce k limitům vozu. Je to pro mě nutná podmínka, kterou jsem si stanovil pro vstup s tímto typem vozu na závody do vrchu. Věřím, že se mi to s pomocí a podporou týmu podaří.

Když se do něčeho pouštím, jdu do toho na 100% a s očekávám, že k tomu tak budou přistupovat všichni, kteří do toho jdou se mnou. I přes relativně krátkou dobu, kterou jsem v týmu Janík Motorsport strávil jsem si jistý, že tady to tak bude. Profesionální férový přístup, zkušenosti a zázemí vnímám právě zde. Našim cílem bude oboustranná spolupráce, dobrý výsledky a spokojenost.   

Další možností smluvené spolupráce je pro následující sezonu reprezentace týmu Janík Motorsport na závodech do vrchu jak v seriálu MČR, tak primárně v kompletním seriálu FIA European HillClimb Championship, kde budu na většině zahraničních závodů reprezentovat tým jako jediný.  

Vstupuji do tohoto týmu s radostí , velkým očekáváním a věřím, že bude pro obě strany spolupráce radostí a přínosem.

Podobné spolupráce nebývají krátkodobé, bude se tato spolupráce do budoucna prohlubovat?

 

Ano je to tak, dlouhou dobu jsem jezdil ve vlastním týmu, ale kategorie formulových vozů E2, do které se pouštím je pro mě téměř neznámá a pro perfektní výsledek je třeba perfektní přístup, podpora a zkušenosti. Věřím, že právě tohle je možné najít právě v tomto týmu.  Já se pro to pokusím udělat maximum. V tomto směru nechci předbíhat. Letošní sezona by měla ukázat možnosti spolupráce, věřím, že spolupráce bude pokračovat i v sezoně 2020.  

 

Vime, že jsi velký fanoušek značky Alfa Romeo, proč právě tato italská značka?

Ano to je pravda, Alfa Romeo je pro mě opravdu srdcová záležitost.  Na Alfě Romeo je krásné to, že člověk, který si jde koupit Alfu Romeo, si nejde kupovat auto. Pokud člověk preferuje sportovní charakter a jízdní vlastnosti v kombinaci s nezaměnitelným designem a je ochoten přivřít oko nad drobnými nedostatky v dílenském zpracování, tak po svezení s Alfou už nechce vystoupit a měnit za jiné auto. Slogan CUORE SPORTIVO je více než výstižný.

První setkání s Alfou Romeo bylo asi tak v mých pěti letech. Auta mně od malička zajímala a v době hluboké totality se na ulici Giullia Sprint mezi Ladovkami, Škodovkami, Moskviči a Wartburky skutečně vyjímala jako drahokam. Dlouho trvalo rodičům, než mě přesvědčili, že budeme v procházce pokračovat. Krásné je, že ta Giullia, kterou jsem tenkrát na ulici jako dítě obdivoval  existuje a má ji ve sbírce kamarád. Když jsem nepatrně odrostl, hned jsem jako divák věděl komu fandit. Při velké ceně v Brně, tovární zeleno bílé GTV6 v barvách TOTIP s Lellou Lombardiovou mě také nenechávalo v klidu a zanechalo ve mě krásné vzpomínky.  

Moje první auto, asi jako u většiny mých vrstevníků, byla ŠKODA 120 po rodičích, v té době byla jediným vlastníkem tohoto vozu koroze. S otcovou pomocí jsem z ní udělal leštěnku, ale nezábavnou. Nevydrželo to dlouho a pokukoval jsem po něčem jiném. Druhé auto byl mimochodem krásný Ford Taunus z roku 1975, ale taky to nebylo ono. Když jsem v Inzert expresu uviděl inzerát PRODÁM Alfa Romeo GTV 2000 byl jsem ji ochoten koupit za každou cenu. Tak se stalo, byl to totální, téměř nepojízdný vrak, ale konečně Alfa Romeo  a ještě k tomu GTV. Všichni si mysleli, že jsem se zbláznil, asi ano. Tahle Alfa byl jeden z mých životních mezníků.

Poté už to šlo jedno po druhém… druhé GTV, svatba s mojí dlouholetou partnerku Šárkou, první dítě Tereza, třetí Alfa byla Giulietta, druhé dítě Eliška, čtvrtá Alfa 75ka a další krásné 75ky, překrásná 164 V6 2,0 TB , první závodní 75 3,0 V6, 166, 156, 159, závodní 156 …. velkou radost mám z toho, že jsem  měl možnost koupit nádhernou sportovní Alfu Romeo bez kompromisů - 4C. Tu jsem prostě musel mít. Stejně tak jako závodní GTV 6 v barvách TOTIP, které je ve fázi dokončovacích prací.

 

Můžeš nám zmínit i Tvé největší úspěchy?

Za největší úspěch považuji  to, že jsem našel milující životní partnerku, která moje záliby čtvrt století toleruje, sdílí a mám v ní velkou podporu, se kterou jsem zplodil a vychoval dvě již odrostlé krásné dcery. Největší šílenost, na kterou jsem kývl byla účast v 64 hodinovce na motokárách, kterou jsem dokončil.

Z pohledu závodů a motorsportu je to asi letošní absolvování FIA European HillClimb Championship a moc si považuji účasti a reprezentace na letošním MASTERS v italském GUBBIO.  Za úspěch považuji také to, že jsem letos mohl usednout do monopostu NORMA a započít novou etapu z pohledu motorsportu.

 

Tým Janík Motorsport má generálního partnera, společnost Nutrend. Před sezónou se pro týmové jezdce Janík Motorsport připravuje i tréninkový camp v Nutrend World. Jak ty se zaměřuješ na svoji fyzickou přípravu?

Jak jsem již uvedl, sport mě provází od mládí. Roky přibývají a člověk je v zásadě tvor lenošný a s věkem se to jen prohlubuje.  Vymlouvat se na zdravotní stav, nedostatek času a práci se sice dá, ale jsou to jen výmluvy. I já se vymlouvám :-) 

Nejsem velký fanoušek kolektivních sportů, ale nebráním se ničemu. Mám rád jak letní, tak zimní sporty. Cyklistika, turistika, sjezdové lyžování, nebráním se ničemu. Rád jsem i běhal a hrál hokej i fotbal, ale již jsou jisté zdravotní limity, které tomu nedovolují. V době, kdy jsem vrcholově sportoval jsem bral posilovnu jako nutné zlo, ale z pohledu stávající přípravy a udržování těla ať z pohledu funkčnosti, tak vzhledu považuji posilovnu za přínos, snad i zábavu a odreagování od všedních starostí v práci. Cvičit, ale musím téměř každý den, mám takovou osvědčenou sadu posilovacích a balančních cviků, ke kterým potřebuji pouze vlastní dostatečnou morálku.  

V každém případě budu muset s kondiční přípravou přidat, řízení formulových vozů bych přirovnal z pohledu fyzické náročnosti spíše k motokárám. Řekl bych, že pokud chce pilot v tomto stroji podat perfektní výkon, tak potřebuje být ve víc než dobré fyzické a psychické kondici, což spolu souvisí. Ke společnému tréninkovému kempu se určitě rád přidám.  

Na letošní spolupráci s týmem Janík Motorsport se velice těším.

 

My se také těšíme a vítáme Tě v týmu, Davide!

Naši partneři

Mediální partneři